Bohužel mi nezbývá díky všem možným i nemožným činnostem moc času na blog, takže tenhle článek je takovým shrnutím uplynulého půlroku navíc ještě docela nesourodým, protože ho píšu na etapy…

Esterce táhne na druhý rok, má na to ještě tři měsíce, tak jsem zvědav jak se to vyvine, zatím nevycházím z údivu takřka každý den. Esterka se rozmluvila, roz… – zkrátka je moc šikovná, no posuïte sami.

je tomu tři dny, to jest ve čtvrtek, kdy jsme se sebrali a jeli na oběd do obchoïáku IKEA, protože byl čas a nechtělo se nám nic strojit doma. To, že jsme se spátky vraceli obtěžkáni postelí a kanapem je už věc jiná. Tam se totiž nedá nic nekoupit, i když se tam člověk jde jen podívat tak nějakou tu kravinu vdycky vezme. Proč to ale píšu? Kvůli té posteli, nebyla to ledajaká postel, ale dětská postýlka pro Esterku, tentokrát už bez bočnic v normálním dospěláckém provedení jen kratší. Z počátku jsem se bál, že na to Esterka nebude a v posteli ji neudržíme. Ke strachu jsem měl několik důvodů. Jednak ještě nedávno lomcovala ohrádkou div, že svojí malou postýlku nepřevrátila a za druhé, když je na naší velké posteli tak ji tam po chvilce neudržíte ať se snažíte sebevíc. Naštěstí byly moje obavy liché, Esterka objevila výhody, které přináší měkká prostorná matrace a nadýchaná peřina, takže usínání není vůbec problém. Uf, to jsem si oddechl. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek:

To co se mi na Esterce poslední dobou líbí nejvíc je fakt, že se dokáže taky sama zabavit. Pravda, třebas jen na půl hodinky, ale unavený rodič je rád za každou minutku k dobru.

Sdílej článek:

Zítra tomu bude na den přesně rok a půl co jsem se stal otcem. To znamená, že je to zhruba čtvrt roku od doby kdy jsem o Esterce na blogu naposledy psal. Od té doby udělala opět pokroky až člověk žasne.

Tak třeba skákání z postele se samo vyřešilo a Esterka začala z postele naprosto suverénně slézat a poslední dobou taky lézt nahoru, stejně tak jako na židle a další větší překážky. Pro co si neumí vylézt, a že toho je opravdu málo, na to si umí ukázat případně si o to pomocí „jo“, „ne“ říct. Když už jsem u té mluvy tak ta se opravdu hodně rozšířila a s Esterkou je domluva jako nikdy, kromě toho, že nám rozumí každé slovo a na vyžádání něco přinese nebo si třeba sedne na nočník, spoustu slov používá a tak ji lze přistihnout jak se slovy „hají“ pokládá panenku nebo plastová zvířátka na bok, případně výrokem „táta tam“ nebo „táta není“ a ukázáním na dveře komentuje to, že jsem v práci. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek:

Protože by kvůli videu nebyly nevím proč vidět fotky a ty jsem do článku o Esterce chtěl dát taky, dávám video zvlášť.

Sdílej článek:

Není tomu tak dlouho, co byl Esterce rok a čtvrt. Èlověk by řekl, že už se v tomhle věku toho nemůže tolik dít, dítě už běhá, do mluvení daleko… ale opak je pravdou. Tak namátkou, Esterka má už několik dní doslova sebevražednou náladu, vesele se vrhá z postele ve výšce cca 40cm po hlavě dolů a čeká, že některý z rodičů pohotově přeskočí celý pokoj a zachrání ji. Prozatím jí to vychází tak na 98%. Řešením bývalo, nepřemisťovat ji na postel, ale to už taky nepomůže, Esterka totiž zdokonaluje svoje lezecké schopnosti, a to doslova z hodiny na hodinu. Taky si dokáže sofistikovaněji hrát, umí krmit panenku flaškou, tahá za sebou vozíčky, prohlíží si knížky, staví z kostek.

Kromě toho, že si dokáže sama hrát, je pozitivní (I když jak se to vezme.) změnou to, že chodí spát pozdějc, takže pokud dávají něco v telce, v klidu s náma sleduje a k tomu přidá bonus v podobě ranního přispání si. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek:

Jak už je to dlouho? Skoro dva měsíce co jsem o Esterce naposledy napsal. Esterka je takové malé hodňoučké stvoření co neustále něco přenáší, běhá, plete se pod nohy, padá a žvatlá. A mimo jiné je to moje dcerka Kdo to ještě neví!

Za poslední dva měsíce se Esterka v mnoha ohledech zdokonalila, třebas už nechodí ale běhá a to i venku, člověk jí normální chůzí skoro nestačí. Èekal bych že sebou někdy sekne ale to ona ne. Když na ní zavolám „Stůj!“ nebo „Pojï sem!“ je to jako bych si volal sám pro sebe takže člověk pak musí běhat neustále za ní a směrovat…Jak už je to dlouho? Skoro dva měsíce co jsem o Esterce naposledy napsal. Esterka je takové malé hodòoučké stvoření co neustále něco přenáší, běhá, plete se pod nohy, padá a žvatlá. A mimo jiné je to moje dcerka Kdo to ještě neví!

Za poslední dva měsíce se Esterka v mnoha ohledech zdokonalila, třebas už nechodí ale běhá a to i venku, člověk jí normální chůzí skoro nestačí. Èekal bych že sebou někdy sekne ale to ona ne. Když na ní zavolám „Stůj!“ nebo „Pojï sem!“ je to jako bych si volal sám pro sebe takže člověk pak musí běhat neustále za ní a směrovat…

Další změna se týká jídla. Od jednoho roku totiž může jíst skoro cokoli a tak není problém jí dát na uklidnění půlku rohlíku nebo za odměnu Kin..r mléčný řez. Jediné co jí asi trochu vadí, i když i tak se s celým rohlíkem popere poměrně zdárně, je to, že má teprve druhý zub.
A do třetice, už se nechá hlídat od prababičky, takže já a partnerka máme konečně čas na to si někam zajít, což bylo do Vánoc zhola nemožné.

Výměna mečů!?

Co že to plácám? Ale to nic, jen si myslím že tenhle krátký citát z Cimrmana přesně vystihuje situaci ve které jsme se ocitli, to jest kompletní výměna všeho oblečení a obutí za větší, následovaná výměnou kočárku za golfky. Výměnu oblečení zatím Esterka přechází bez povšimnutí ale ten nový kočárek … Golfky si prostě ihned oblíbila a to dokonce tak, že řve když jí z nich člověk vyndá. Pokud už v nich leží, umí si udělat pohodlí, jó kdyby mě někdo takhle vozil, nestěžoval bych si. To na fotce vpravo samozřejmě nejsou golfky ale gymnastický balón, který si Esterka ihned oblíbila. Je to holt něco jiného než ty prťavý míčky co měla doteï na hraní.

No a co zábava?

Nevím čím to je, ale Esterka se ráda dívá v televizi na Kouzelnou školku, jde od pondělí do čtvrtka ráno a večer, vystupuje v ní vždycky maòásek František a někdo z dospělých potřeštěných kamarádů (Př. Michal Nesvadba). V TV může jít cokoli a je pro Esterku vzduch, ale jakmile zaslechne Františka je jak přikovaná. Proto jsme taky Zakoupili Františkovu velkou knihu pohádek, nutno konstatovat, že jsem byl příjemně překvapen tím jak je čtivá a inteligentní. Æekal jsem ve skrytu své pochybovačné mysli něco ve stylu Dády Patrasový – tj. komerční shit, což se naštěstí nepotvrdilo. (Je to jen komerční ) Poslední dobu tedy žijeme Františkem.

Taky jsme zainvestovali do časopisu Svět pohádek ( Mimochodem docela dobrý dětský plátek s DVD přílohou českých večerníčků, ) a pastelek, Esterka si totiž už docela obstojně čmárá, což je pro ni velká legrace, tak proč jí to nedopřát, že. (omalovánky)

Co ještě říct? Bylo by toho spousta, třebas Esterky záliba v restartování počítače kdykoli začnu na něčem pracovat, její vášeò pro vyndavání poklic ze zásuvek v kuchyòské lince či radost z roztrhání jakéhokoli papíru, nejlépe nějaké knihy.

Zkrátka a dobře, Esterka je Zlatíčko.

Sdílej článek:

Nebude to dlouho trvat a Esterka oslaví své první narozeniny, v mém předešlém blogpostu jsem celkem podrobně líčil jak roste, stěžoval jsem si že ještě nemá zoubky, publikoval jsem ty nejpovedenější fotky, zkrátka a dobře, dával jsem najevo jaký že jsem pyšný otec.

Je po vánocích. To není jen holé konstatování, je po prvních vánocích s Esterkou a musím říct že byly kouzelné. Tak třeba na Esterky svátek který byl 19tého dostala baťůžek, kartáček na zoubky a pastu, měla z toho strašnou radost a pak celý den ten kartáček nosila na zádech v baťůžku. Kartáček se bude hodit jelikož den před tím se k naší velké radosti objevil konečně první zoubek. Těsně před vánoci se Esterka konečně odpoutala a přešla po svých celou místnost aby mi zbořila hrad postavený z dřevěných kostek. Teï se sice pořád pohybuje pokud to jde podél stěn a nábytku ale když není zbytí, pomalu si volné prostranství přejde. Za ručičku chodí už zcela suverénně o tom se netřeba zmiňovat. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek:

Jelikož jsem minule psal o kostičkách a neměl jsem k dispozici foto cítim se jaksi dlužen. Inu tady je náprava Esterka mi podává kostičku, ovšem to není zdaleka všechno, nesmíří se s tím že si ji vezmu musím ji ocucat ( případně to alespoň předstírat ), pokud bych jí totiž tu kostičku vrátil nepoužitou a nepoděkoval už mi ji prostě nedá

Vítejte v druhé polovině jedenáctého měsíce Esterčina života, je to měsíc velkých změn i když vytoužené zoubky pořád nikde, kdy že jsem o nich psal, v pátém? Já bláhový. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek:

Tak přesně zítra bude Esterce 10 měsíců, kdo čtete o Esterce pravidelně víte, že poslední článek jsem napsal před 16ti dny. Mohlo se za tu dobu stát něco nového? Inu vývoj jde dopředu mílovými kroky a když vývoj tak i vývoj dítěte. Například Esterka si s námi konečně občas hraje, už to není takové to zkoumání okolí a ignorování rodičů…

Kostičky

Vše to začalo nákupem vánočních dárků, učarovaly nám totiž kostičky, takové ty barevné dřevěné co měl za mala asi každý z nás a tak jsme jednu krabičku vzali, jako že pod stromeček, ale znáte to člověk by to chtěl hned vyskoušet a tak jsme původně vánoční dárek darovali teï a k vánocům se holt něco vymyslí. No a Esterka si začala hrát, nejdříve jsem stavěl a esterka mi z vrcholku věže vždy kostičku vzala ocucala a zahodila, postupně ji tam i začala vracet a co hlavně jednou večer nám kostičky začala podávat ať si cucáme taky. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek:

Sdílej článek: