Bohužel mi nezbývá díky všem možným i nemožným činnostem moc času na blog, takže tenhle článek je takovým shrnutím uplynulého půlroku navíc ještě docela nesourodým, protože ho píšu na etapy…

Esterce táhne na druhý rok, má na to ještě tři měsíce, tak jsem zvědav jak se to vyvine, zatím nevycházím z údivu takřka každý den. Esterka se rozmluvila, roz… – zkrátka je moc šikovná, no posuïte sami.

je tomu tři dny, to jest ve čtvrtek, kdy jsme se sebrali a jeli na oběd do obchoïáku IKEA, protože byl čas a nechtělo se nám nic strojit doma. To, že jsme se spátky vraceli obtěžkáni postelí a kanapem je už věc jiná. Tam se totiž nedá nic nekoupit, i když se tam člověk jde jen podívat tak nějakou tu kravinu vdycky vezme. Proč to ale píšu? Kvůli té posteli, nebyla to ledajaká postel, ale dětská postýlka pro Esterku, tentokrát už bez bočnic v normálním dospěláckém provedení jen kratší. Z počátku jsem se bál, že na to Esterka nebude a v posteli ji neudržíme. Ke strachu jsem měl několik důvodů. Jednak ještě nedávno lomcovala ohrádkou div, že svojí malou postýlku nepřevrátila a za druhé, když je na naší velké posteli tak ji tam po chvilce neudržíte ať se snažíte sebevíc. Naštěstí byly moje obavy liché, Esterka objevila výhody, které přináší měkká prostorná matrace a nadýchaná peřina, takže usínání není vůbec problém. Uf, to jsem si oddechl. (Celý příspěvek…)

Sdílej článek: